V Českých Budějovicích se ve dnech 1. – 9. července konal Šachový festival. Pořádal ho místní oddíl QCC České Budějovice. Z důvodu koronavirové krize se šachisté nemohli více než 3 měsíce utkávat naživo, a tak byla účast masivní. Nikdo si nechtěl nechat ujít příležitost si po tak dlouhé době zahrát.
Z našich borců se zúčastnil Petr Svoboda, který se sebevědomě přihlásil do FIDE Open, turnaje s průměrným Elo 2014. Z rovných sta přihlášených hráčů byl Petr podle svého ratingu (1633) nasazen jako šestý od konce. Před turnajem (a i v době jeho konání) stále opakoval, že jeho cílem je neskončit poslední a hlavně si zahrát se silnějšími soupeři. Pojďme se podívat, jak se mu tento cíl dařilo plnit.
1. Sebastian Placer (2065) – Petr Svoboda
Hned v prvním kole jsem narazil na velmi silného soupeře. V zahájení se mi černými nepodařilo vyrovnat hru a stále jsem stál o něco hůře než soupeř. Pak přišla pozice po 19. tahu:
Této nabízené možnosti jsem tedy nevyužil a po dalších 15 tazích jsem se musel vzdát. S tak silným soupeřem jsem ale porážku očekával, a tak jsem směle nastoupil do druhého kola.
2. Petr Svoboda – Lukáš Starý (1867)
Do druhého kola jsem dostal soupeře opět výrazně silnějšího. Když jsem se na něj snažil připravit, zjistil jsem, že na 1.e4 hraje pokaždé něco jiného, včetně partie kde odpověděl 1…Ja6. Co na mne černý z klobouku vytáhne? A černý (ne)překvapil! Vybral si Obranu sv. Jiří: 1.e4 a6. Ze zahájení jsem vyšel lépe, když se mi podařilo být aktivním na královském křídle, zatímco soupeř měl všechny figury naskládané na křídle dámském. Rozhodující pozice přišla po 28. tahu:
3. volno
Ve třetím kole na mne nevyšel soupeř, a tak jsem inkasoval bod za nic.
4. Miroslav Ondreját (1939) – Petr Svoboda
Bílý byl opět velmi silným hráčem. V průběhu partie se výhoda přelévala z bílého na černého a zase zpátky. Nakonec po časové kontrole vypadala pozice remízově. Já si ovšem udělal plán, že partii vyhraju:
Tři porážky v řadě, na to jsem byl ještě připraven, ale bodovat jsem chtěl.
5. Petr Svoboda – Ondřej Fuciman (1803)
Černý zahrál pro mne neznámou variantu Skandinávské. Navzdory tomu se mi podařilo ze zahájení vymačkat aktivní pozici:
Celá účast v turnaji začínala vypadat jako absolutní debakl. Uvědomil jsem si ale, v čem jsem zatím chyboval. Do příštích kol se chci více věnovat definování plánu hry. Těšil jsem se na další kolo.
6. Šimon Lang (1763) – Petr Svoboda
Hrála se Svěšnikova varianta Sicilské obrany. Do 13. tahu se hrálo podle teorie:
Moje sebedůvěra se otřásla. Vzhledem k tomu, že záměrně zahajuji velmi ostrou variantou, dá se očekávat, že se mi zahájení občas nepodaří. Začíná to vypadat, že nebýt poslední bude možná jen zbožným přáním.
7. Zdeněk Chval (1721) – Petr Svoboda
K šachovnici jsem zasedl otřesen. Že nebudu mít po šesti kolech ani půl bodu ze hry, jsem před turnajem moc neočekával. Měl jsem opět černé a hrála se stejná varianta, jako v předchozím kole:
Konečně se na mne usmálo šachové štěstí!
8. Petr Svoboda – Karol Paluska (1873)
O soupeři jsem před partií věděl, že hraje Caro-Kann. Mou oblíbenou přetaženou variantu s 4.h4 ale moc neznal. Partie se bez nějakých větších karambolů pohybovala kolem roviny, a tak nakonec také skončila remízou.
Remíza s tak silným soupeřem mi opět vlila elánu do žil a těšil jsem se na poslední kolo. Třeba ještě připíšu nějaké body.
9. Daniel Juhaňák (1753) – Petr Svoboda
V posledním kole na mne čekal mladý talent. Hrála se Taimanova varianta Sicilské obrany. V podstatě hned ze zahájení se mi podařilo vytvořit aktivní pozici pro útok na krále:
Přes hrůzostrašný začátek se mi nakonec podařilo získat 3½ bodu a umístit se na 84. místě. Jsem tedy s výsledkem spokojen.
Na závěr bych rád poděkoval oddílu QCC České Budějovice, který celou akci velmi profesionálně zorganizoval. Už se těším na příští ročník.
