1. kolo: ŠK Blanský les – Slavia České Budějovice

Na úvod a pro ty z nás, kteří nechtějí číst dál, to nejpodstatnější: Vyhráli jsme v neděli v Křemži 6 ½ : 1 ½; v sumě našich ratingů přibylo tímto zápasem 7 elo bodů [– a v sobotu ve 3. divizi Petr Svoboda získal další 4 bodíky remízou s Václ. Novákem (1794F/1839F; ČZ Strakonice D)]. Pokud se sejdeme na zápas se Slovanem Jindř. Hradec C, neměli bychom snad „lízat“ spodní okraj tabulky 2. divize. Takže to mne potěšilo.

Zahájení by asi okomentoval lépe Lukáš. Jednak viděl vedle sebe partii P. Hesse s V. Rončákem, v níž snad jako jediné se děly věci hned v zahájení. Pavel zřejmě něco přehlédl nebo přehodil tahy, v každém případě jako bílý v „sicilce“ měl krále po Sxf2+ v dost nezáviděníhodném postavení. Jak dokázal v dalším průběhu pozici vylepšit sám nechápu. Jednak Lukáš jako korespondenční hráč by asi lépe komentoval svoji sicilskou, kde po zahájení rovněž stál špatně. Jeho soupeř, MUDr. Jaroslav Polách, je asi největším překvapením úvodního dvojkola našich soutěží družstev, jednoznačně se družstvu Blanského lesa podařilo aktivovat hráče, který jihočeskou šachovou obec posílí dobrými, zdravými pozicemi, jak je zná jako hráč z korespondenčního šachu. Zatímco se naši soupeři snažili realizovat výhodu na první a druhé šachovnici, na dalších šachovnicích jsme my sbírali slávistické body:

Na poslední šachovnici se hrála nějaká netradiční varianta skandinávské, a JD postupně získal převahu, pěšce, možná že i druhého? Pak však mi oznámil, že přehlédl věčný šach a jel domů. Vzal s sebou autem i Vláďu Junka, který relativně velmi rychle, z vlažného zahájení útokem na královském křídle, po otevřeném f-sloupci vyhrál, 1 ½ : ½ pro nás.

Na 3. šachovnici se hrála krotká varianta hry dvou jezdců v obraně, kde bílý volí postup s d3 a c3-pěšci, záhy se vyměnil bílý Sc4 za černého jezdce a převaha černého se enormně zvýšila postupem černých e,f-pěšců . Josef ukázal svému soupeři, Fr. Říčarovi, že tyto pozice se musí hrát aktivněji. 2 ½ : ½.

Velmi aktivně stál po zahájení i Zdeněk Sýkora, který pojal sicilskou za bílého velmi netradičně. Z 2.f4 se nevyvinula jihočeská „zavřená“ à la Luniaczek-Picek, Zdeněk stihl zahrát i Mároczyho c4, ale po té i d4 a pozici otevřít. Někde sic ztratil kvalitu za pěšce, ale pozice byla dynamická, pěšáci f4 a e4 drželi střed, no a myslím si, že Zdeněk vybojoval se „silným“ (já s ním mám pasivní skóre, takže pro mne je silným) soupeřem (Ondřej Kupka, 1675N) remízu z pozice síly. 3:1.

Čtvrtý bod zajistila moje maličkost v partii s J. Smetanou (1556N). Soupeř se trochu „zamotal“ ve svém zahájení (1.b3), ztratil pěšce d4, ale realizace výhody by určitě nebyla jednoduchá, kdyby se soupeř „neupjal“ na zjednodušování hry, přechod s věžovky do jezdcovky – a pak hlavně na přechod do pěšcovky, kde naděje na chybu soupeře je velká jen tehdy, pokud si bude strana s pěšcem navíc tak jistá vítězstvím, že nebude pečlivě pěšcovku propočítávat. A já si teda tentokrát na 15 minut sedl, počítal a počítal, no a teprve potom sebral 25. – Jxc4 a po 26.Jxc6 Kxc6 27.Kxc4 e5 přešel do vyhrané pěšcovky. 4:1. 13:00 hod.

Za této situace chlapi, co měli odehráno, jeli domů a domnívali se, že Petr Svoboda stojí na výhru (pěšec navíc), Pavel ani Lukáš že nemohou prohrát a tedy klídek. Nestalo se tak: Nejdřív Petr ztratil kvalitu a poté na vazbu dojela i jeho krásná dvojice střelců. A hrajte na výhru pozici se střelcem proti věži a jezdci, i když máte pár pěšců navíc! Věž se navíc dala šikovně obětovat za střelce s hrozbou postupu bílého pěšce na h6. Prostě viděl jsem to bledě a hráči našeho soupeře na 1. a 2. šachovnici se pravidelně chodili dívat na 7. šachovnici, zda musí hrát na výhru nebo zda již tento marný boj mohou „vzdát“ a příp. navrhnout remis. B. Blažek (1415N), soupeř Petra Svobody, však realizaci výhry nezvládl. Když v posledním svém tahu nepochopil, že pěšec je teď důležitější než jezdec, bylo to ne 4 ½ : 1 ½, ale 5 ½ : 1 ½, protože Pavel dokázal vyhrát jezdcovou koncovku (nechápu, jak partii zachránil, před tímto jezdcovým závěrem se asi děly věci…).

Rovněž Lukáš Mezera na závěr, jako poslední dokázal, již významně lepší koncovku vyhrát. V této partii se vítězství vyklubalo také již ve střední hře, po nevhodných výměnách, ale realizace nebyla jednoduchá.

Nakonec jsme se vraceli až okolo 15:00 hod. domů, protože ve vedlejší místnosti ještě kolegové analyzovali – nejzajímavější byla pro všechny přítomné divoká sicilka na druhém prkně.

Pokud se sejdeme se Št. Papáčkem k nějakým „měsíčním“ analýzám určitě Pavlova sicilka, Zdeněk Sýkora, možná Josef Chalupský by se měli čím pochlubit, určitě pěkné partie! Já, Jenda, my ostatní asi ne.