Autor: Milan

Vážení šachoví přátelé,

v prvé řadě díky všem, kteří se podíleli na tom, že jsme se v neděli 13. ledna sešli v nejsilnější sestavě, v jaké kdy náš šachový oddíl nastoupil. Děkuji i těm, kteří chtěli pomoct, napsali se do naší tabulky, ale já je odmítl (Zdeněk Sýkora, Jenda Durchan). Sešli jsme se dokonce v devíti, protože Láďa Kukačka chtěl hrát – a že má vyrovnané skóre s Matyášem Hosnedlem. Láďo, omlouvám se! A děkuji, žes přišel! Cestou na zápas jsem viděl cyklistu nápadně se podobajícího Zd. Lorencovi, pak přišel Pepa Novák a v hrací místnosti seděl soustředěný na zápas Matyáš Hosnedl. Vzhledem k soupisce soupeře psané „odzadu“ jsem si uvědomil, že 5-6 slávistů může mít stres z toho, že mají povinnost vyhrát, zatímco u soupeře je pravděpodobnost tohoto stresu třeba 3x nižší. A tak jsem napsal Petra Svobodu na „osmičku“, Láďa bohužel stál – a jako divák byl až do odpoledne, do konce zápasu.

Poděkování nejsilnější sestavě by mohl považovat Vojta Krška jako poděkování prvním 5 hráčům na soupisce. Není tomu tak, Vojta byl jediný, kdo využil stresu soupeře (Pepa Novák 1840N/1837F), že papírově má na výhru. Vojta vyhrál a měli jsme v tom okamžiku magických 4,5 bodu z osmi – a vítězství v tomto těžkém zápase bylo naše!! Děkuji, Vojto! Ani Zdeněk Lorenc na osmé šachovnici by tentokrát soupeři nepomohl, protože Petr Svoboda byl na Zdeňka speciálně připraven a určitě by ho porazil….

No, a nyní bych předal slovo Josefu Chalupskému, který neskutečně skvělým způsobem, bez počítače!!!, připravil exkluzívně pro náš web (podívejte se, jak skomírají weby QCC – 5. a 13. ledna – se hrálo a nic na webu, VŠTE – tam úplně rezignovali – a jaké mívávali ambice s komentáři k soutěžím družstev, podívejte se na web royalistů či Olympie ČB – prostě jsme teď nejlepší čb oddíl…) svoji nedělní partii:

….

Autor textu: Josef Chalupský, redaktor: Crafty 20.14 w.32

Dejte vodu na čaj nebo na kávu. Otevřete jedno vychlazené lahvové. Uložte se ke kamnům, vy venkovští, nebo ústřednímu topení, vy sídlištní, a postavte šachové figurky. Abyste viděli, jak tahají dřevěnýma špalíkama třetitřídní borci a borkyně (Sic! Me too.) ve druhé divizi. Partie překvapí tím, že až do 39. tahu měl černý všech osm pěšců. Nastala koncovka – bílý: K, S, 3P versus černý: K, 8P. To je ale vedlejší. Důležitý je především začátek partie. A tímto pozdravuji pana Františka Rolinka, se kterým jsem měl tu čest sehrát partii dne 15.11.1987 v utkání Nové Hrady – TJ Pedagog České Budějovice.

Děkuji vám, přátelé, za váš čas a trpělivost. Teď na to můžete pustit vaše Fritze a Stockfishe. Budu doopravdy velmi rád. Jen tudy pokračuje křivolaká stezka.

…. Tolik Josef Chalupský.

Vyhráli jsme 6:2 a výsledky najdete zde
K vývoji zápasu se dá napsat, že – než jsem se vzpamatoval (hrubka v zahájení) – tak jsme vedli 3:0 (Pavel, Jirka a tato publikovaná partie Josefa). A pak mi říká Lukáš, že remis, že to Martin Hejda nějak udržel. Takže 3,5:0,5. Petr měl figuru méně, Štěpán figuru navíc, ale v nějaké složité pozici s kompenzací pěšců u bílé. Rozhodl Vojta 4,5:0,5, pak Štěpán. Petr prohrál 5,5:1,5. Já tahal s Matyášem Hosnedlem jako poslední, až do vyčerpání všech možností – i času, mého času. Matyáš měl na hodinách přes hodinu… Někde Matyášovi ta výhra utekla, asi v okamžiku, kdy si myslel, že všechny cesty vedou do výhry.

Vážení šachoví přátelé,

v prvé řadě díky všem, kteří se podíleli na tom, že jsme se dnes sešli v osmi lidech. Děkuji i těm, kteří chtěli pomoct, ale nakonec v horečce nemohli (JD), nebo chtěli aspoň dodržet slib (Vojta). Volal mi ještě v neděli ráno Vláďa Junek, že může zaskočit, ale to už jsem měl Mílu. Děkuji Vl. Bosákovi, který jistil „písmenkové hráče“. Takže přátelé – v tomto ohledu – jste mi (jako kapitánovi) udělali všichni radost. Průběh našeho zápasu musí popsat někdo jiný – možná Lukáš nebo pak Josef.

Blahopřeji Štěpánovi, který jako jediný vyhrál. A Štěpán publikuje tuto partii takto bez komentáře – s diagramem k poslednímu tahu:

Já jsem měl po 52. tahu bílého tuto pozici coby černý:

Vyhrává za mne jednoduché 52. … h2+! 53. Kg2 Kc6 54. Jd2 Kxb7 0-1. Bohužel, mohu se vymlouvat třeba na hluk v hrací místnosti nebo na něco jiného, ale zahrál jsem hned 52. … Kc6 a po 53. Kf2 koukám, že král je opět ve čtverci mého d-pěšce! Kdybych aspoň teď ještě se snažil (třeba 53. … Kc5 nebo i Kb5) a po 54. Ke3 se vrátil ke svému pěšci 54. … Kc4, tak by se ještě chvilku hrálo. Ale já to vzdal. Partie skončila prozaicky 52. … Kc6 53. Kf2 Kxb7 54. Ke3 Sf4+ 55. Kxd3 remis. Tak nevím, jestli takhle hloupě jako já hráli i moji kolegové z týmu, ale asi ne – spíš měli silnější soupeře než já.

Prohráli jsme 2:6 a výsledky najdete zde

Na úvod a pro ty z nás, kteří nechtějí číst dál, to nejpodstatnější: Vyhráli jsme v neděli v Křemži 6 ½ : 1 ½; v sumě našich ratingů přibylo tímto zápasem 7 elo bodů [– a v sobotu ve 3. divizi Petr Svoboda získal další 4 bodíky remízou s Václ. Novákem (1794F/1839F; ČZ Strakonice D)]. Pokud se sejdeme na zápas se Slovanem Jindř. Hradec C, neměli bychom snad „lízat“ spodní okraj tabulky 2. divize. Takže to mne potěšilo.

Zahájení by asi okomentoval lépe Lukáš. Jednak viděl vedle sebe partii P. Hesse s V. Rončákem, v níž snad jako jediné se děly věci hned v zahájení. Pavel zřejmě něco přehlédl nebo přehodil tahy, v každém případě jako bílý v „sicilce“ měl krále po Sxf2+ v dost nezáviděníhodném postavení. Jak dokázal v dalším průběhu pozici vylepšit sám nechápu. Jednak Lukáš jako korespondenční hráč by asi lépe komentoval svoji sicilskou, kde po zahájení rovněž stál špatně. Jeho soupeř, MUDr. Jaroslav Polách, je asi největším překvapením úvodního dvojkola našich soutěží družstev, jednoznačně se družstvu Blanského lesa podařilo aktivovat hráče, který jihočeskou šachovou obec posílí dobrými, zdravými pozicemi, jak je zná jako hráč z korespondenčního šachu. Zatímco se naši soupeři snažili realizovat výhodu na první a druhé šachovnici, na dalších šachovnicích jsme my sbírali slávistické body:

Na poslední šachovnici se hrála nějaká netradiční varianta skandinávské, a JD postupně získal převahu, pěšce, možná že i druhého? Pak však mi oznámil, že přehlédl věčný šach a jel domů. Vzal s sebou autem i Vláďu Junka, který relativně velmi rychle, z vlažného zahájení útokem na královském křídle, po otevřeném f-sloupci vyhrál, 1 ½ : ½ pro nás.

Na 3. šachovnici se hrála krotká varianta hry dvou jezdců v obraně, kde bílý volí postup s d3 a c3-pěšci, záhy se vyměnil bílý Sc4 za černého jezdce a převaha černého se enormně zvýšila postupem černých e,f-pěšců . Josef ukázal svému soupeři, Fr. Říčarovi, že tyto pozice se musí hrát aktivněji. 2 ½ : ½.

Velmi aktivně stál po zahájení i Zdeněk Sýkora, který pojal sicilskou za bílého velmi netradičně. Z 2.f4 se nevyvinula jihočeská „zavřená“ à la Luniaczek-Picek, Zdeněk stihl zahrát i Mároczyho c4, ale po té i d4 a pozici otevřít. Někde sic ztratil kvalitu za pěšce, ale pozice byla dynamická, pěšáci f4 a e4 drželi střed, no a myslím si, že Zdeněk vybojoval se „silným“ (já s ním mám pasivní skóre, takže pro mne je silným) soupeřem (Ondřej Kupka, 1675N) remízu z pozice síly. 3:1.

Čtvrtý bod zajistila moje maličkost v partii s J. Smetanou (1556N). Soupeř se trochu „zamotal“ ve svém zahájení (1.b3), ztratil pěšce d4, ale realizace výhody by určitě nebyla jednoduchá, kdyby se soupeř „neupjal“ na zjednodušování hry, přechod s věžovky do jezdcovky – a pak hlavně na přechod do pěšcovky, kde naděje na chybu soupeře je velká jen tehdy, pokud si bude strana s pěšcem navíc tak jistá vítězstvím, že nebude pečlivě pěšcovku propočítávat. A já si teda tentokrát na 15 minut sedl, počítal a počítal, no a teprve potom sebral 25. – Jxc4 a po 26.Jxc6 Kxc6 27.Kxc4 e5 přešel do vyhrané pěšcovky. 4:1. 13:00 hod.

Za této situace chlapi, co měli odehráno, jeli domů a domnívali se, že Petr Svoboda stojí na výhru (pěšec navíc), Pavel ani Lukáš že nemohou prohrát a tedy klídek. Nestalo se tak: Nejdřív Petr ztratil kvalitu a poté na vazbu dojela i jeho krásná dvojice střelců. A hrajte na výhru pozici se střelcem proti věži a jezdci, i když máte pár pěšců navíc! Věž se navíc dala šikovně obětovat za střelce s hrozbou postupu bílého pěšce na h6. Prostě viděl jsem to bledě a hráči našeho soupeře na 1. a 2. šachovnici se pravidelně chodili dívat na 7. šachovnici, zda musí hrát na výhru nebo zda již tento marný boj mohou „vzdát“ a příp. navrhnout remis. B. Blažek (1415N), soupeř Petra Svobody, však realizaci výhry nezvládl. Když v posledním svém tahu nepochopil, že pěšec je teď důležitější než jezdec, bylo to ne 4 ½ : 1 ½, ale 5 ½ : 1 ½, protože Pavel dokázal vyhrát jezdcovou koncovku (nechápu, jak partii zachránil, před tímto jezdcovým závěrem se asi děly věci…).

Rovněž Lukáš Mezera na závěr, jako poslední dokázal, již významně lepší koncovku vyhrát. V této partii se vítězství vyklubalo také již ve střední hře, po nevhodných výměnách, ale realizace nebyla jednoduchá.

Nakonec jsme se vraceli až okolo 15:00 hod. domů, protože ve vedlejší místnosti ještě kolegové analyzovali – nejzajímavější byla pro všechny přítomné divoká sicilka na druhém prkně.

Pokud se sejdeme se Št. Papáčkem k nějakým „měsíčním“ analýzám určitě Pavlova sicilka, Zdeněk Sýkora, možná Josef Chalupský by se měli čím pochlubit, určitě pěkné partie! Já, Jenda, my ostatní asi ne.