QCC ČB D – Slavia ČB 4 : 4 aneb remíza v oslabení

V neděli 21.11. se hrálo 3. kolo 2. divize Jihočeského šachového svazu. Tentokrát jsme navštívili celek QCC ČB D v jejich útulné šachovně v Nerudově ulici.

Proč „remíza v oslabení“? Ale víte co??? Já bych nejprve začal zase velkým poděkováním celému našemu družstvu! Petr neodjel prý do Portugalska, ale zůstal doma s kovidem, Lukáš po noční, atd. atd. takže jsme nastoupili ve slabé sestavě…Ale přesto všechno „fungovali jsme“ jak dobře promazaný stroj. Velké poděkování tedy kromě osmičky, která nastoupila, musím zde vyjádřit Jakubovi D. Míla totiž měl za úkol ze tří bratrů Duškových udělat pořadí náhradníků. V prvním telefonátu bylo 1. Kuba, 2. Míla, 3. Vláďa. Pak i přes nejistotu testů na kovid (Míla má po 1. očkování) v neděli ráno bylo pořadí 1. Míla, 2. Kuba. Takže Děkuji!! Za nás oba, kapitána i zástupce kapitána.

Pak jsme trochu měli problémy. Kdyby Pepa zavolal ještě v neděli ráno, tak by přijel s Mílou i Kuba, protože je 2x očkován. Pepa nezavolal a pak – když už přijel na Staroměstskou – tak nechtěl za žádnou cenu nastoupit, vstoupit do domu, hrát (kvůli kovidu….). Soupeř nás chtěl ještě více oslabit tím, že Jirka Havlíček mluvil o posunutí Pavla Kouby na první šachovnici. Nevím, jak jsem se měl jako kapitán správně zachovat, ani nevím, jako vedoucí soutěže, zda je fair akceptovat na zápočet ratingu podepsaný Zápis o utkání (a tedy udělit Zd. Chvalovi ml. body do ratingu) či zda řešit, zda neposlat kontumační výsledek. Každopádně 0:1 na první šachovnici po 1. tahu a po nepřijetí nabídky remis.

Velice rychle jsem skončil také já na 3. šachovnici. Nabídl jsem remis po 11. tahu černého…. Bolely mne záda, znervózňoval jsem pana Nejdla na 2. šachovnici svým kašlem bez roušky – no a navíc nebyl jsem ve své kůži kvůli té úvodní akci a řešení toho nepříjemného 0:1 na první šachovnici. A jsem si jist, že David Smola již není žádné „ořezávátko“, aspoň dle partií, které jsem viděl. 0,5:1,5.

Když mi soupeř podal ruku, šel jsem se podívat teprve po okolních stolcích a zjistil jsem, že naše družstvo stojí na vítězství. Nevím, v jakém pořadí se pak přesně sesypali výsledky dalších tří šachovnic, nicméně: začnu od hlavního hrdiny. Pavel Kouba stál velmi pěkně bílými v Aljechinově obraně proti veteránovi  E. Nejdlovi !! To bylo pro mne velkým překvapením. Já Pavlovi pořád nějak nedůvěřuji, ale on je silný hráč! 1:2 . Rozhodující body, které pak determinovali další průběh zápasu, udělali Míla a Kryštof. Míla Dušek stál nějak divně v zahájení (mám partiář, ale ještě jsem neměl čas na rozbor partie). Ale ze zavřené a pasivní pozice vymlátil maximum, když jeho soupeř asi příliš tlačil „na pilu“ a něco nedopočítal. 2:2. Naopak zcela „otevřeně“ bílými útočil Kryštof Míka na Francouzskou obranu svého mnohem zkušenějšího soupeře a nedal mu nadechnout. Aniž by udělal rošádu, aniž by potřeboval k útoku věž a1, šel na mat. 3:2. Kryštof ukázal, že na 2. divizi má. A já to o něm už dlouho vím, už od dob, kdy hrál v Ledenicích za ZŠ přebor škol.

Za stavu 3:2 pro nás začalo peklo na 4. šachovnici. Klíčovou pozici naleznete na webu QCC zde. Naštěstí peklo trvalo dlouho a mezi tím mohl klíčový půl bod vynutit Josef Měsíček na 6. šachovnici. Bohužel nepodařilo se, příliš mnoho chyb… Mezi Vláďou a Josefem seděl Petr Svoboda a ten se tedy nenechal znervóznit ani peklem po pravici, ani neštěstím po levici. A zde je Petrův komentář:

To byl kýžený 4. bod. Petr je tedy hlavním hrdinou dne, i když Pavel Kouba se možná o první místo s Petrem dělí – no, nebo je to o prsa.

Poslední dohrával Vláďa Junek. No, bojoval jako lev! Jirka Havlíček napsal na webu něco lakonického, ale ono to tak jednoduché nebylo. Aspoň teda já jako slabý hráč, který to nevidí tak jednoduché jako Jirka, bych mohl namítnout, že Jirka Havlíček byl v závěru víc nervózní, musel vyhrát. Vláďa byl rozrušen svými chybami, ale jinak v pohodě. Příště Vláďa určitě vyhraje.